Judikát byl publikován v Bulletinu
advokacie č. 7-8/2004, str. 105-111
Problematika:
Ø Způsob zápisu vlastnického práva do
katastru nemovitostí na základě smlouvy o vrácení plnění, ve které její
účastníci deklarovali, že předchozí smlouva, na základě došlo k převodu
vlastnického práva k dotčeným nemovitostem, je od počátku neplatná a
rozsah, v jakém je katastrální úřad oprávněn přezkoumávat takovou dohodu.
Vztah k:
Ø § 5 a 7 zákona č. 265/1992 Sb.;
Ø § 36 vyhl. č. 190/1996 Sb.;
Ø vyhl. č. 351/1950 Ú.l.
Ø § 457 zákona č. 40/1964 Sb.;
Údaje k judikátu:
Ø
Autor: Městský
soud v Praze
Ø
sp. zn.:
27 C 9/2003 (řízení podle části páté o.s.ř. ve znění po 1.1.2003)
Ø Datum vydání: 24. února 2004
sp. zn. 27 C 9/2003
(Publikovaná právní věta – dle Bulletinu advokacie)
I. Jedním z hledisek, která katastrální úřad v řízení o
povolení vkladu zkoumá, je oprávnění subjektů posuzovaného právního úkonu
nakládat s předmětem tohoto právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. e/ zákona o
zápisech). V případě, že je nabývacím titulem právní úkon, postačí pro
rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu, omezí-li se na
zjištění jeho existence. Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru
nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální
úřad nezkoumá. Eventuální negativní posouzení této otázky by totiž ve svém
důsledku znamenalo zásah do práv uvedené osoby nemající oporu v zákoně.
II. Jestliže smluvní účastníci uzavřeli písemnou dohodu, v níž
konstatují, že darovací smlouva ve prospěch nynějšího předávajícího je od
počátku neplatná a v důsledku toho vrací předávající nabyvateli touto
dohodou předmětné nemovitosti, katastrální úřad se zabývá pouze tím, zda jsou
splněny podmínky vkladu; nemůže návrh zamítnout a účastníky odkázat na sporné
řízení za situace, když mezi nimi není sporu o tom, jak jejich vlastnické
vztahy k předmětným nemovitostem řešit.
sp. zn. 27 C 9/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní
JUDr. Z. V. v právní věci žalobce S. ř. M. r. - Č. v., Praha 1, zastoupeného
JUDr. J. K., advokátkou, za účasti účastníků řízení 1/ Ř. f. u kostela P. M. p.
ř. P. - M. S., Praha 1, 2/ A. p., Praha 1, o vklad vlastnického práva k
nemovitostem,
takto:
I. Povoluje se vklad vlastnického práva do
katastru nemovitostí pro S. ř. M. r. - Č.v., k těmto nemovitostem:
ostatní stavební objekt na č. parc. N1, č. parc. N2, č. parc. N3,
č. parc. N4, vše zapsáno na listu vlastnictví č. X pro katastrální území M. S.
u Katastrálního úřadu Praha - město.
II. Právní účinky vkladu nastávají ke dni
6.12.2000.
III. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí
Katastrálního úřadu Praha - město ze dne 9.4.2001 č.j. V1-XXXX/2000/YY.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobce v žalobě podané podle § 244 a
násl. o.s.ř. uvedl, že dne 5.12.2000 byla mezi účastníky uzavřena Dohoda o
vrácení si plnění. Předmětem tohoto smluvního vztahu byly nemovitosti, které
jsou dosud zapsány ve vlastnictví Ř.c., A. p., F. ú. v Praze, Kostel P. M.
p. ř. a které byly od nepaměti ve vlastnictví S. ř. M. r. Jejich správa přešla
na základě vyhl. č. 351/1950 Ú.l. na náboženský fond (Náboženskou matici),
která darovací smlouvou datovanou 18. a 28.4.1959 nemovitosti převedla na A. p.
- f. ú. kostela M. B. p. ř.. Na tuto smlouvu je nutno hledět jako na smlouvou
absolutně neplatnou, neboť Náboženský fond měl uvedené nemovitosti toliko ve
správě a tudíž na něj nepřešlo vlastnické právo. Nebyl tedy oprávněn s
nemovitostmi jakkoliv disponovat. Tuto skutečnost uznala Náboženská matice i A.
p. a dne 13.9.1995 sepsali notářský zápis, v němž prohlásili darovací smlouvu
neplatnou. Na základě těchto dokumentů požádali Katastrální úřad Praha - město
o obnovení zápisu vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem. Katastrální
úřad tuto žádost odmítl a účastníkům zaslal vyjádření Českého úřadu
zeměměřičského a katastrálního ze dne 4.2.1998, v němž bylo účastníkům
doporučeno, aby v zastoupení osob oprávněných za ně jednat uzavřeli dohodu o
vrácení plnění, aby dohodli narovnání popř. jinou obdobnou smlouvu, kde musí
být určeno, kdo a na základě čeho je vlastníkem daných nemovitostí. Uzavřená
dohoda pak měla být předložena katastrálnímu úřadu spolu s návrhem na vklad
vlastnického práva. Na základě tohoto stanoviska byla uzavřena dohoda ze dne
5.12.2000 a podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitosti.
Rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha -
město ze dne 9.4.2001 č.j. Vl- XXXX/2000/YY byl návrh na vklad vlastnického
práva podle dohody o vrácení plnění uzavřené mezi účastníky dne 5.12.2000
zamítnut s tím, že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin,
tj. že není splněna podmínka vkladu stanovená v § 5 odst. 1 písm. b) zák. č.
265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce se domnívá, že katastrální úřad
nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/192
Sb. a v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, na čem zakládá svůj názor, že
navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin. V dohodě o vrácení
plnění účastníci jasně vymezili nemovitosti, které si hodlají vrátit, jasně
vyjádřili svou společnou a souhlasnou vůli provést zamýšlený převod
nemovitosti. Smlouva jako taková splňovala náležitosti, které občanský zákoník
s převodem nemovitosti spojuje. Katastrální úřad při svém rozhodování překročil
rozsah přezkoumávání podkladů návrhu, který vymezuje § 5 z. ř. 265/1992 Sb.,
neboť své zkoumání rozšířil i na pohnutku právního úkonu, byť vyjádřenou v
textu smlouvy (náprava neplatné darovací smlouvy, narovnání mezi smluvními
stranami). Katastrální úřad nebyl oprávněn na tuto pohnutku hledět, neboť z hlediska
uvedeného v § 5 z.č. 265/1992 Sb. byla irelevantní. Svým postupem zasáhl do
smluvní volnosti stran v občanskoprávních vztazích, tedy do sféry, ve které se
může veřejná moc autoritativně pohybovat jen na základě výslovného ustanovení
zákona, přičemž toto ustanovení v tomto případě (posuzováni pohnutky právního
úkonu) zcela chybí. Katastrální úřad ve svém stručném odůvodnění konstatuje, že
mu nepřísluší zkoumat neplatnost smlouvy a pokud se účastníci dohody domnívají,
že smlouva byla uzavřena v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, je nutné
se obrátit s žalobou na příslušný soud. Právě touto citovanou větou se
katastrální úřad "usvědčuje" z překročení svých zákonných oprávnění
při zkoumání návrhu a podkladů návrhu na vklad vlastnického práva. Předmětem
posuzování katastrálního úřadu měla být dohoda z 5.12.2000. Katastrální úřad se
však v odůvodnění vyjadřuje ne k předložené smlouvě, ale zabývá se dohodami z
r. 1959. Zabývá se tedy listinami, které vůbec neměly být předmětem jeho
zkoumání. Ostatně ani účastníci nežádali provedení vkladu "z důvodu
neplatnosti smluv z r. 1959", ale na základě "vzájemné dohody z 5.
prosince 2000". Pakliže v této dohodě vyjadřují svůj společný názor na
dohody z roku 1959, jde jen o jejich konstatování a ne o žádost adresovanou
katastrálnímu úřadu o přezkum těchto dohod.
Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby
byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle dohody
uzavřené mezi účastníky dne 5.12.2000.
Katastrální úřad Praha - město ve
vyjádření k podané žalobě uvedl, že do přezkumné činnosti katastrálního úřadu
ve vkladovém řízení náleží také posouzení, zda je navrhovaný vklad odůvodněn
obsahem předložených listin. Z listiny, podle které byl vklad navržen, musí být
bez jakéhokoli odkazu na jinou listinu zjistitelné určení vzniku, změny nebo
zániku práva, jehož se účastníci domáhají. V tomto smyslu rozsah přezkumné
činnosti katastrálního úřadu dopadá na to, zda v listině, v níž
specifikovaná práva jsou předmětem vkladu, jsou uvedeny subjekty smlouvy, zda z
takové listiny vyplývá právní důvod převodu a konečně, zda je z ní seznatelný
projev vůle účastníků smlouvy. Listina tedy musí mimo jiné obsahovat konkrétní
důvod, od něhož se odvíjí účastníky sledované nabytí, změna či zánik práva.
Nestačí tudíž v listině odkázat např. na příslušné ustanovení konkrétního
hmotněprávního předpisu, nýbrž je nutno, aby v listině tento právní důvod byl
také relevantním způsobem (koupě, darování, směna atp.) precizován (srov.
Vrcha, P.: Zápisy věcných práv k nemovitostem, 1. vydání, Newsletter Praha
1999). V dané věci byla katastrálnímu úřadu předložena listina označená jako
"dohoda o vrácení plnění", sepsaná dne 5.12.2000. V článku druhém
této dohody je uvedeno, že "na základě prohlášení Náboženské Matice v Praze
... o neplatnosti darovací smlouvy datované dne 18. a 28.4.1959 ... přítomní
účastníci prohlašují, že po důkladném přezkoumáni a projednání bez výhrad
uznávají, že tato tzv. smlouva darovací je od počátku neplatná". V článku
třetím se dále uvádí, že "přítomní účastníci dále prohlašují, že na
základě skutečností uvedených v článku druhém Ř. f. u k. P. M. p. ř. vrací
touto dohodou plnění získané na základě neplatné darovací smlouvy uvedené v
článku druhém a to nemovitosti ... a S. ř. M. r. - Č. v. tyto nemovitosti přijímá
zpět do svého vlastnictví", a že "Arcibiskupství pražské tuto dohodu
bez výhrad schvaluje".
Katastrální úřad dále uvedl, že v případě
smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem se lze žalobou podle ustanovení §
80 písm. c) o.s.ř. domáhat přímo určení vlastnického práva. Otázku neplatnosti
smlouvy, resp. i další otázky, které by mohly mít na posouzení vlastnického
práva vliv (zda např. nabyvatel i přes neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví
nenabyl vlastnické právo vydržením podle ust. § 134 o.z.) si v takovém případě
posoudí soud jako otázku předběžnou; pokud soud takové žalobě vyhoví, bude ve
výroku rozsudku určeno, že vlastníkem je žalobce. Takový rozsudek je mimo
jakoukoli pochybnost podkladem pro zápis žalobce (tj. pro obnovení zápisu
tohoto práva), a to záznamem podle ust. § 7 a násl. zákona o zápisech a § 36 a
násl. vyhl. č. 190/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Soudní praxe proto
dospěla k závěru, že má-li být rozsudek podkladem pro zápis vlastnického práva
do katastru nemovitostí, je třeba žalovat přímo na určení vlastnictví a nikoliv
na určení neplatnosti smlouvy. Soud pak samostatné žaloby na určení neplatnosti
smlouvy zamítají pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm.
c) o.s.ř., když žalobce se může domáhat přímo určení, že je vlastníkem. Soudy v
těchto případech docházejí k závěru, že na rozsudku, jímž bylo určeno, že
smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti je neplatná, není naléhavý právní
zájem, neboť na základě takového rozsudku (jehož výrok by o vlastnických vztazích
k nemovitosti nijak nevypovídal) nelze zápis do katastru nemovitostí provést.
Podle katastrálního úřadu v této věci jde
o případ, kdy mezi původními účastníky darovací smlouvy je nesporné, že tato
darovací smlouva je od počátku neplatná. Katastrální úřad poté, co obdržel
předmětný návrh na vklad, proto musel zodpovědět mimo jiné otázku, zda je
navrhovaný vklad odůvodněn obsahem předloženým listin a zda má (může) být zápis
vlastnického práva původního vlastníka obnoven vkladem či záznamem. V této souvislosti
poukázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné pod č. 44/2000 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, kde je řešena otázka obnovení zápisu vlastnického
práva v důsledku odstoupení od smlouvy, podle které již byl proveden vklad do
katastru nemovitostí. Mezi důsledky odstoupení od smlouvy a důsledky
neplatnosti smlouvy je totiž jistá podobnost, spočívající zejména v tom, že
odstoupením od smlouvy se smlouva od samého počátku ruší (§ 48 odst. 2 o.z.) a
smlouva, která je neplatná, je neplatná od samého počátku. V obou případech
jsou také shodně upraveny důsledky plynoucí z bezdůvodného obohacení ze rušené
(neplatné) smlouvy, spočívající v povinností účastníka vrátit druhému vše, co
podle takové smlouvy dostal (§ 457 o.z.). Podle citovaného stanoviska
odstoupením od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti zaniká právní titul,
na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo a obnovuje se původní
stav. Následný zápis vlastnického práva do katastru nemovitosti má pouze
deklaratorní účinky a provádí se záznamem (§ 7 odst. 1 zákona o zápisech).
Vzhledem k podobnosti obou případů lze podle názoru katastrálního úřadu
aplikovat zmíněné stanovisko nepřímo i na případy neplatnosti smlouvy. Lze tak
dojít k jednoznačnému závěru, že také obnovení zápisu vlastnického práva v
případě neplatnosti smlouvy se provádí záznamem a nikoli vkladem. Není-li mezí
účastníky neplatné smlouvy sporné, že v důsledku neplatnosti smlouvy se "obnovilo"
vlastnické právo původního vlastníka (který jím vlastně ani nikdy nepřestal
být), může se listinou způsobilou pro obnovení zápisu původního vlastníka v
katastru nemovitostí záznamem stát např. dohoda o narovnání právního vztahu
nebo listina o uznání vlastnického práva, popřípadě lze uvažovat o souhlasném
prohlášení obou stran původní smlouvy ve smyslu ust. § 36 odst. 5 písm. a)
vyhl. č. 190/1996 Sb. (s náležitostmi taxativně vypočtenými v ust. § 36 odst. 6
této vyhlášky pod písmeny a) - g) a s úředně ověřenými podpisy všech
účastníků).
Katastrální úřad vyjádřil názor, že pokud
byla převedena nemovitost na základě neplatné smlouvy nebo na základě smlouvy,
která zanikla, nelze nemovitost vydávat, popřípadě vracet (převádět zpět na
základě dohody), jelikož vlastnické právo k ní pro nabyvatele podle absolutně
neplatného nabývacího titulu nevzniklo, resp. vlastnické právo k nemovitosti se
poté, co zanikl nabývací titul, ze zákona ve prospěch původního vlastníka
obnovilo. Pro tento závěr lze ostatně argumentovat i konstantní judikaturou
týkající se vrácení nemovitého daru, kdy má následný zápis (obnoveného)
vlastnického práva dárce do katastru nemovitostí rovněž pouze deklaratorní
účinky a provádí se proto záznamem. Katastrální úřad má za to, že v dané věci rozhodl
správně, když návrh na vklad vlastnického práva zamítl.
Městský soud v Praze jako soud věcně a
místně příslušný (§ 249 odst. 2, § 250 odst. 2 o.s.ř.) po zjištění, že žaloba proti
rozhodnutí katastrálního úřadu byla podána ve lhůtě uvedené v § 46 odst. 2 zák.
č. 150/2002 Sb., tj. ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení zdejšího
soudu ze dne 31.1.2003 č.j. 33 Ca 49/2002-15, kterým byl s ohledem na změnu
právní úpravy opravný prostředek proti rozhodnuti katastrálního úřadu odmítnut
(právní moc nastala 27.2.2003 a žaloba byla podána 27.3.2003), na základě
podané žaloby přezkoumal rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým bylo rozhodnuto
o zamítnutí návrhu na vklad. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání vzhledem k
tomu, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a,
§ 245 o.s.ř.).
V této věci Katastrální úřad Praha - město
rozhodoval o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle zákona
č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o zápisech). Z jeho rozhodnutí ze
dne 9.4.2001 č.j. V1- XXXX vyplývá, že důvodem zamítnutí bylo zjištění, že v
rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zápisech navrhovaný vklad není
odůvodněn obsahem předložených listin. Katastrální úřad uvedl, že mu nepřísluší
zkoumat platnost či neplatnost smlouvy a pokud se účastníci smlouvy domnívají,
že smlouva byla uzavřena v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, je nutné
obrátit se s žalobou na příslušný soud.
Správnost tohoto postupu může být v
soudním řízení zahajovaném žalobou podle § 244 a násl. o.s.ř. přezkoumávána jen
z těch hledisek, kterými se při rozhodování o vkladu řídí katastrální úřad. Ten
v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na
jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, z hledisek taxativně
vypočtených v ust. § 5 odst. 1 písm. a) - g) zákona o zápisech. Není-li některá
z podmínek vkladu splněna, katastrální úřad návrh na vklad zamítne (§ 5 odst. 2
věta za středníkem cit. ustanovení).
Soud se plně ztotožňuje s vyjádřením
katastrálního úřadu v tom, že v případě neplatnosti smlouvy se lze určovací
žalobou podle § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat určení vlastnického práva a takový
rozsudek se stane podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru
nemovitostí záznamem podle § 7 zákona o zápisech. Jeho argumentace, že soudy
zamítají žaloby na určení neplatnosti smlouvy pro nedostatek naléhavého
právního zájmu, je sice správná, avšak na daný případ nedopadá, neboť účastníci
tím, že uzavřeli předmětnou dohodu a podali návrh na vklad vlastnického práva u
katastrálního úřadu, dali dostatečně najevo, že nemají v úmyslu otázku
vlastnictví řešit podáním určovací žaloby, nýbrž převodem vlastnického práva.
Účastníci se nedomáhají povolení vkladu vlastnického práva na základě tvrzení,
že darovací smlouva z r. 1959 je neplatná, nýbrž na základě dohody uzavřené dne
5.12.2000, podle níž má dojít k převodu vlastnického práva. Pokud v rámci této
smlouvy uváděli, že darovací smlouva z r. 1959 je neplatná, je nutno na tento
údaj hledět jako na jakési vysvětlení, proč došlo k uzavření právě takové
dohody, která byla posléze s návrhem na vklad předložena katastrálnímu úřadu.
Je jisté, že účastnící měli možnost vyřešit vlastnické vztahy k předmětným
nemovitostem způsobem, který ve svém vyjádření naznačil katastrální úřad, tj.
žádostí o zápis vlastnického práva záznamem. V takovém případě by však listina,
podle níž by mělo být vlastnické právo zapsáno, musela být jiného obsahu, kdy v
úvahu připadají listiny zmiňované ve vyjádření katastrálního úřadu (dohoda o
narovnání právního vztahu, listina o uznání vlastnického práva či souhlasné
prohlášení obou stran původní smlouvy ve smyslu § 36 odst. 5 písm. a) vyhl. č.
190/1996 Sb.). Pokud však účastníci vyjádřili shodnou vůli v tom směru, že
dojde k převodu vlastnictví a v tomto duchu uzavřeli předmětnou dohodu s
vědomím, že podle ní má být vlastnické právo nabyvatele zapsáno ke dni, kdy
bude návrh na vklad podán (bude-li návrhu vyhověno), nelze takový postup
účastníků řešit zamítnutím návrhu na vklad s odůvodněním, že se mají domáhat
obnovení vlastnického práva záznamem. V předmětné věci byla spolu s návrhem na
vklad vlastnického práva předložena dohoda o vrácení plnění, která zcela
nepochybně vyjadřuje vůli účastníků smlouvy směřující k převodu vlastnického
práva a tudíž je nutno ji posuzovat jako smlouvu o převodu nemovitostí. Pokud
se účastníci domáhali vkladu vlastnického práva na základě předložené dohody,
je na místě posuzovat pouze ta hlediska, která jsou určující pro vkladové
řízení.
Je nepochybné, a v tom soud souhlasí se
závěrem katastrálního úřadu, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu
nezkoumá platnost smlouvy, na základě které má být vklad práva povolen. I když
katastrální úřad si byl vědom mezí, v nichž zkoumá právní úkon, ve skutečnosti
se tím neřídil, když tvrzeni účastníků o neplatnosti darovací smlouvy z r.
1959, která je nabývacím titulem pro dosud zapsaného vlastníka předmětných
nemovitostí, vedlo k zamítnutí návrhu na vklad. Takový postup pokládá soud za
nesprávný, neboť nemá-li se katastrální úřad zabývat platnosti právního úkonu,
na základě kterého má být vklad povolen, už vůbec se nemůže zabývat tím, zda je
platný nabývací titul svědčící tomu, kdo je již v katastru nemovitosti jako
vlastník zapsán a kdo v předmětném řízení svá vlastnická práva převádí na jinou
osobu. Pro předmětné řízení je podle názoru soudu rozhodující pouze to, že převádějící
je zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí, že mu svědčí nabývací titul. V
tomto směru soud odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000 pod č. 44, z něhož výslovně vyplývá, že
jedním z hledisek, která katastrální úřad v řízem o povolení vkladu zkoumá, je
oprávnění subjektů posuzovaného právního úkonu nakládat s předmětem tohoto
právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. e) zákona o zápisech). Pro závěr
katastrálního úřadu o této otázce je rozhodné především zjištění, zda subjektu
disponujícímu s právem, jež se váže k předmětu právního úkonu, svědčí právní
důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že je tímto nabývacím titulem
právní úkon, postačí pro rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení
vkladu omezí-li se na zjištění jeho existence. Platnost právního úkonu, na
základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného
právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá, a to ani v rozsahu, v jakém je podle
ustanovení § 5 odst. 1 zákona o zápisech oprávněn posoudit platnost právního
úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno.
Eventuální negativní posouzení této otázky by totiž ve svém důsledku znamenalo
zásah do práv uvedené osoby nemající oporu v zákoně.
Odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu
je správné potud, pokud katastrální úřad konstatuje, že mu nepřísluší zkoumat
platnost či neplatnost smlouvy a že zkoumá pouze skutečností uvedené v § 5
zákona o zápisech. Ve smyslu tohoto závěru, který učinil, se měl zabývat pouze
tím, zda jsou splněny podmínky vkladu a nikoliv návrh zamítnout a účastníky
odkázat na sporné řízení za situace, kdy mezi nimi není sporu o tom, jak jejich
vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem vyřešit.
Nemá-li se katastrální úřad (a tudíž ani
soud v tomto řízení) zabývat otázkou platnosti darovací smlouvy z r. 1959,
nemůže obstát ani argumentace, podle níž v důsledku neplatnosti této darovací
smlouvy nevzniklo nabyvateli vlastnické právo a tudíž nemůže dojít k vrácení
předmětných nemovitostí, když navíc je otázkou, zda v tomto případě nedošlo k
vydržení vlastnického práva. Posuzování takových otázek však není a nemůže být
předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno o možnosti zabývat se
neplatností právního úkonu, na základě kterého je v katastru zapsáno vlastnické
právo disponujícího subjektu, nejde v předmětné věci o situaci obdobnou
odstoupení od smlouvy, kdy odstoupením od smlouvy o převodu nemovitostí zaniká
právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a
obnovuje se původní stav a kdy následný zápis vlastnického práva se provádí
záznamem. Nejde ani o situaci obdobnou vrácení daru podle ustanovení § 630 o.
z. Podle tohoto ustanovení k zániku darovacího vztahu dochází na základě
jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému, kdežto v tomto
případě jde o dohodu představující vícestranný právní úkon, který vyjadřuje
shodnou vůli všech účastníků o tom, že má dojít k převodu vlastnictví k
nemovitostem.
Po zhodnocení všech uvedených skutečností
dospěl soud k závěru, že katastrální úřad nepostupoval správně, když návrh na
vklad podle předložené listiny zamítl. Soud posoudil předloženou listinu z
hledisek stanovených v § 5 odst. 1 písm. a) - g) zákona o zápisech a dospěl k
závěru, že nejsou dány žádné překážky, které by znemožňovaly povolení
navrhovaného vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ve smyslu §
250j odst. 1 o.s.ř. proto rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva podle
dohody o vrácení plnění uzavřené dne 5.12.2000 formou notářského zápisu č. N
HHH/2000, NZ KKK/2000 před JUDr. A. P., notářkou se sídlem v Praze.
Vzhledem k tomu, že návrh na vklad
vlastnického práva byl u Katastrálního úřadu Praha - město podán dne 6.12.2000,
vznikají právní účinky vkladu k tomuto dni (§ 2 odst. 3 zákona o zápisech).
Podle § 250j odst. 2 o.s.ř. tento rozsudek
soudu v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - město ze
dne 9.4.2001 č.j. V1-XXXX/2000/YY, kterým byl návrh na vklad zamítnut.
Výrok o nákladech řízení je opodstatněn
ustanovením § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (§ 245 o.s.ř.), neboť toto řízení
mělo charakter řízení nesporného a okolnosti případu neodůvodňovaly přiznání
náhrady nákladů řízení mezi účastníky navzájem.
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání
do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze
prostřednictvím podepsaného soudu.
V Praze dne 24. února 2004
JUDr. Z. V., v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
K.